Po přistání zpátky na pevninském Řecku jsme z Athén zamířili směr Korint a Peloponés. Nechtěli jsme přespávat ve městě, takže jsme ještě ten večer opustili Athény a vydali se hledat místečko někam dál na jih podél moře. Oproti Krétě je tu větší zima a my si dokonce museli i trochu přitopit! Jsme prostě zpátky na severu!

Přespávali jsme na pláži a hned druhý den si nás přišel ochočit jeden místní psík. Byl opravdu jako náš! Udělali jsme mu i něco k obědu, ale pro večeři už si nepřišel a my popojeli dál. Blížil se víkend, takže plánujeme objet pár nejbližších a nejznámějších památek.

Ten večer jsme dojeli ke Korintskému průplavu. Nečekala jsem to, ale jeho velikost mě fakt uchvátila. Je asi 80 m hluboký a byl to zvláštní pocit na to koukat z vyhlídkového mostu, který je někde uprostřed kanálu. Rozhodně to není nic pro ty, co se bojí výšek! Ale mě se to líbilo a jedině lituju toho, že zrovna nejela žádná loď.

V sobotu ráno jsme přejeli průplav a oficiálně se ocitli na půdě Peloponésu. Rozhodli jsme se začít tento poloostrov prozkoumávat od palce a to hned po historických památkách.

Obrovské divadlo a taky jedna pevnost

První zastávkou bylo starověké město Epidaurus. Nejvíc zachovalé je tam divadlo, které se používá dodnes. Stála jsem uprostřed a recitovala Máj (jedinému posluchači - Leovi) a všechno se to brutálně rozléhalo a vracelo se mi to zpět. Ne, že bych akustické fyzice moc rozuměla, ale tohle byla parádní názorná ukázka! Ono to fakt funguje, když si správně stoupnete! :D

Zbytek města byly jen ruiny, co se lidé snaží postupně renovovat, ale jde jim to fakt pomalu. Dřív tam býval Asklépiův chrám, zasvěcen bohu medicíny, kam se chodívali lidé ze všech koutů světa léčit. Už tenkrát asi věděli, že příčinou velké části nemocí je psychický stav člověka, tak se není čemu divit, že léčba očištěním, autosugescí a spánkem dost často fungovala!

Po této návštěvě jsme zamířili do Nafplia, přímořského městečka, které dříve bývalo hlavním městem Řecka. Podle mě je na hlavní město dost malé, ale své kouzlo rozhodně má. Na skále nad ním se tyčí pevnost Palamidi, postavena Benátčany v 17.století.

Kromě toho je tam i hezké historické centrum, kde se dá na chvíli ztratit. Nám se ale nejvíc líbila promenáda Arvanitia vedoucí podél moře kolem skal obklopujících právě toto centrum. Je to romantická procházka, zvlášť když to jdete při západu slunce.

Trocha "odpočinku" u moře

Týden jsme trávili na plážích nějakou tou prací na dodávce a zařizováním si běžných věcí, co potřebujeme k bydlení. První kempovací místo bylo nedaleko jeskyně Franchthi. V této jeskyni žili lidé již před několika tisíci lety! Jako nedivím se jim, byla opravdu prostorná a na dobrém strategickém místě u moře...ale pak se jim propadl strop. Našly se tam ostatky i domácích zvířat, takže byli asi dost pokrokoví. Ale ani to přírodě nezabránilo v její činnosti...

Při hledání dalšího místa na spaní nás google navedl do míst, kde skončila asfaltová cesta, což by samo o sobě zas takový problém nebyl. Ale tato cesta jaksi vedla přes potůček, který zjevně nedávno odnesl i její kus. Nebylo možné projet! Tak jsme to otočili a zůstali na nejbližším místě, kde to šlo. Práce volá!

Když nás ráno začali budit nakláďáky, co kolem vozili štěrk na nějakou stavbu, rozhodli jsme se přejet. A ještě že tak! Na druhé straně palce Peloponésu jsme našli parádní schovanou plážičku s výhledem na ostrov Hydra. Byl tam klid, kolem nás bylo jen několik opuštěných budov, což tomu všemu dodávalo prostě mystický nádech. Kdyby to tam bylo na prodej, tak neváháme! Fakt se nám tam líbilo a myslím, že by to ocenili i jiní, co na svých dovolených hledají prostě klid a pěkné místo na koukání a koupání.

Menší lekce z historie

Máme tu další víkend a na ten jsem vybrala návštěvu UNESCO památky Mykény. Z naší plážičky jsou to ale asi 2,5 h jízdy autem, takže se cestou ještě zastavujeme pro vodu a nakoupit a taky se trochu ztratit v citrusových sadech. No, vonělo to tam hezky! (Zkoušíme si vyrobit domácí citrónový esenciální olejíček, tak uvidíme, jak to dopadne.)

V sobotu večer jsme dorazili až do městečka Mykines, kde jsme přespali a ráno se vydali prozkoumávat památky. Na první pohled je to jen kopec s ruinama, ale když si uvědomíte historické souvislosti, tak je to mnohem zajímavější!

Město prý založil Perseus, syn Danaé a boha Dia. A mezi jehož potomky patřil prý i Hérakles, nejslavnější řecký hrdina. Ve městě vládl i král Agamemnón známý zase z Trojských válek. Byl tam zabit svou manželkou a bratrancem, když se po 10-ti letech vrátil z Troji. Všechny tyto postavy mají své příběhy a ve spoustě z nich se právě město Mykény vyskytuje. Když bych o nich mluvila více v historických souvislostech a ne v těch mytologických, tak je to město vyskytující se v blízkosti úžiny vedoucí z Korintu na zbytek Peloponésu. Jako důležitý strategický bod bylo velmi známé a právě období v jejich neslavnějších časech je pojmenováno obdobím mykénské kultury.

Nejznámější částí města je Lví brána, která byla po celou dobu jeho existence viditelná. Ze zbytku se postupně staly ruiny. Archeologické vykopávky začaly v polovině 19.století, kdy postupně objevovali půdorys celé citadely a okolních budov a našlo se i několik hrobek a typická pohřebiště z té doby.

Představivosti se meze nekladou

Ve světle tohohle všeho najednou ty ruiny vypadají úplně jinak! Už docela chápu, proč si tam všichni najímají průvodce. :D My chodíme bez něj a to pak člověk chodí jen kolem kamenů a občas se dočte, co to tam před ním asi bylo. Ty příběhy si k tomu už ale musíme dočíst někde sami.

Z Mykén se vydáváme dál na jih, usadit se zas na nějaké pláži, kde bude v tuto roční dobu klid. Našli jsme jedno místo u města Astros, kde ani ten internet není špatný, tak tu třeba vydržíme celý týden a pak se vydáme objevovat zas něco dalšího na tomhle poloostrově.