Plán naší cesty byl jednoduchý, dojet k deltě Dunaje a pak na jih podél pobřeží. Zaplavat si v moři, užít si pláže, třeba i opalovačku. Akorát jsme se trochu přepočítali s ročním obdobím. V listopadu už je tady dost zima a kdyby náhodou chtělo víc svítit slunce, tak to zkazí studený vítr od moře. Nejdřív jsme si ale dali menší zastávku v národním parku pohoří Macinului...

Probudili jsme se do mlhavého rána, kdy nebylo vidět ani na první vrcholek. Trochu nám to pokazilo hezké představy, protože předešlý večer hory vypadaly jako z Pána prstenů. Naštěstí se to během dopoledne zlepšilo, tak jsem se rozhodla si jít zaběhat. Měla tam být stezka dlouhá asi 8 km skrz pohoří, tak jsem si říkala, že to je vzdálenost tak akorát po dlouhé době neběhání. Na začátku to bylo prostě do kopce, což mi teda moc běžet nešlo a ještě do toho jsem ztratila stezku. Když jsem se dobelhala na první vrcholek, tak jsem se dost rozmýšlela, jestli to neseběhnout zpět. Ale byla by to škoda, výhledy byly fakt úžasný a tak jsem to oběhla celé. Druhý den mě teda fakt bolel úplně celej člověk, ale stálo to za to! (pohoří je v úvodní fotce)

Z národního parku jsme se přesunuli ještě víc na východ a přespali asi na půl cesty od delty. Další den jsme měli v plánu si ji nějak projet. No jo, ale jak si chcete projet řeku autem? Mosty tu moc nemají, tady se funguje jen na lodi. Dojeli jsme si aspoň co nejblíž to šlo. A zbytek možná příště...na té lodi přece! ...aneb jak se přidávají další položky do bucket listu.

Pokračovali jsme na jih na poloostrůvek u města Jurilovca, kde jsme chtěli strávit víkend na jeho nejvýchodnějším cípu kousek od ruin pevnosti Argamum. Pokročili jsme v práci na dodávce a při západu slunce jsme se šli kouknout na ruiny. Sobotní večer jsme pak strávili venku před dodávkou s kelímkem tokajského a výhledem na jezero Razim a připíjeli jsme si na naši svobodu, díky které můžeme vůbec takhle cestovat!

Byli jsme tam skoro celou dobu sami...až teda na nedělní dopoledne, kdy se nám do pomyslného obýváku nastěhovala místní rodina a lovila tam ryby. Chtěli jsme si ten den dojet až k moři a zůstat třeba někde na pláži zaparkovaní. Koukali jsme na různé stránky a zjistili, že většina divokých pláží patří pod správu národního parku Delty Dunaje a že se za ně má platit. Jestli jsme to správně pochopili, tak se platí za kempování a ne za vstup. Chtěli jsme to tedy zaplatit, ať tam můžeme s čistým svědomím přespat, ale online to nefungovalo a na místě vzhledem k naší mimosezónní návštěvě nebyl už vůbec nikdo. Tak jsme to jen projeli a na noc nezůstávali. Škoda, že tam aspoň někde nemají automat! Nebo kasičku! :D

Přišlo nám líto, že kousek od nejjižnější z těch divokých pláží byla obrovská ropná rafinerie. Měla kousek od sebe taky jednu pláž, ta byla asi nezpoplatněná, ale bylo tam všude kolem tolik ostrahy, že se nám tam zůstávat nechtělo.

Popojeli jsme ještě kousek na jih blízko městu Constanta a tam zastavili na parkovišti mezi rozestavěnými hotely hned vedle pláže. Ani jsme to nečekali, ale noc byla dost klidná a ráno jsme i našli u promenády kolem pláže kohoutek s vodou, tak jsme si ji i mohli doplnit do auta. Ten den jsme se v centru města zastavili v místní prádelně a vyprali si snad úplně všechno. Měli tam i mega rychlý internet! :)

Asi to pro spoustu z vás nebude novinka a my se o tom možná učili ve škole, ale do Rumunska se i dost jezdí na léčebné dovolené do termálních lázní. Já to akorát zjistila, jenže problém byl, že většina pramenů je zpátky za horami. A tam se už nechystáme. Ale našli jsme jedno místečko víc ve vnitrozemí kousek od města Harsova, kde mají přístup k sirnatému prameni zadarmo a dá se tam ve venkovní betonové vaně vykoupat. No nedali byste si koupel? Jen si musíte zacpat nos, dost to totiž smrdí! :D

A kam se chystáme teď? Začíná nám být zima i v Rumunsku, takže dál na jih! Bulharsko, už jedemeeee! :D