„Půjdeme na dva dny nebo na jeden?“ takhle začal náš víkend. V sobotu ráno, ve snaze vstávat brzy, jsme se vykopali o půl 8 a během snídaně přemýšleli, jak to teda uděláme. Chtěli jsme si vyšlápnout do národního parku Pohoří Olymp. A zároveň nám bylo trochu jasný, že na nejvyšší horu to v tuhle roční dobu nedáme. Navíc jsem nechtěla jet Ivecem až do 1000m n.m., kam se normálně dá dojet. Zaprvé proto, že jsme nevěděli, jestli tam už náhodou není sníh a nechtěli jsme se někde cestou klouzat. Zadruhé, že je to dost do hor a pak chudák Iveco, byl by to pro něj velký záhul. A zatřetí jsem chtěla jít po stezce E4 (patří mezi cesty vedoucí skrz celou Evropu), která vede kaňonem podél říčky Enipea. Je to totiž jeden z vyhlášených pochodů Řecka!

Takže nakonec jsme zvolili výlet na 2 dny, začátek v městečku Litochoro, podél říčky Enipey až k hornímu parkovišti a pak někam dál. Sbalili jsme všechny věci na 2 dny, dojeli si autem na kraj města a vyrazili.

Cesta vedla kaňonem, kdy se chvíli šplhalo po skalkách a hned na to dolů. Potkali jsme několik téměř shnilých mostů přes řeku a menší přítoky prostě přeskákali. Celou dobu byla mlha a tak ze slibovaných výhledů nebylo skoro nic. Ale i tak jsme si to užili, byl tam úplně božský klid - na to, že v létě to je nejspíš úplně narvaný turisty!

Několikrát nás cestou vylekal náš chronický žlutočerný stalker - mlok! Už jsme ho potkali v Čechách, pak v Maďarsku a teď tady! A to hned několikrát! :D Jinak jsme za cestu potkali asi 3 lidi, co šli opačným směrem.

Prošli jsme kolem známé Dionýsovy jeskyně a polorozbořeného kláštera. Pak už to byl jen kousíček na horní parkoviště, kam jsme se hrozně těšili do hospůdky vyhlášené svou výbornou řeckou kuchyní. Už se stmívalo, když jsme odtud vyráželi dál, posilněni fazolovou polévkou a hovězími karbanátky s rýží a hranolkama. A taky jsme tam ochutnali místní pivo Mythos! Po několika hodinách šlapání do kopce nám opravdu bodlo a my se na další kus cesty cítili jemně ovíněni a úplně bezstarostně jsme pak pochodovali dál...i přes to, že už nám na cestu svítil jen měsíček.

Po necelých 2h jsme si našli trochu rovnější místo, postavili stan, pořádně se zabalili a usnuli. V noci i trochu mrzlo, ale nám zima nebyla. I když musím uznat, že se nám pak ze ze spacáků opravdu pryč nechtělo! V dodávce si po ránu hned přitopíme, aby to pak nebyl takový šok, ale v tom stanu to nešlo! :D

Ráno jsme rychle všechno sbalili, popošli k nejbližšímu odpočívadlu a uvařili si snídani. Rozmýšleli jsme, jestli pokračovat dál, nebo se začít vracet. Vyhrála druhá možnost. Po včerejším náročném výšlapu, to naše netrénované nohy dost cítily, tak jsme jim to nechtěli ztěžovat a pomalu se vydali zpět. V hospůdce jsme si dali kafe a ochutnali další z typicky řeckých pokrmů - kozí polévku (Plavaly v ní i kozí kosti!...nic pro mě teda. :D Ale Leovi to moc chutnalo.) A pak se rozhodovali kudy dolů. Po asfaltce se nám jít nechtělo a druhá možnost vedla stejně jako nahoru. A protože dnes máme krásné počasí, rozhodli jsme se jít stejnou cestou a prostě si k tomu užít i ty výhledy.

No jo! Ale to bychom nemohli potkat olympské maratonce! On se totiž zrovna ten den běžel závod do kopce a zrovna vedl podél Enipey přesně po té stezce, kudy jsme sem přišli. Nechtěli jsme se jim plést, tak jsme zvolili trochu náročnější alternativu a to výš kolem kaňonu přes horu Golna.

Nejdříve to byl pořádný výšlap, který nám dal dost zabrat, a pak po takové mírně klesající a stoupající hřebenovce až na vrchol. Rozhodně to stálo za to! Výhledy, co se nám postupně ukazovaly byly k nezaplacení. A tak, i když už pěkně uťapkaní, jsme se do Iveca vrátili někdy k večeru a plni dojmů z tohoto 'božského pohoří'.

Kdo pojedete kolem, ať už v zimě či v létě, rozhodně doporučuju se sem stavit. I kdybyste měli jen dojet na horní parkoviště a chvilku si posedět v tamní hospůdce a prostě načerpávat tuto řeckou atmosféru, která je lehce odlišná od tak typických přímořských oblastí. My si to opravdu užili a to jsme z celého pohoří viděli jen fakt malinkatý kousíček!